Pisálkovo doupě

Úryvek z Harryho průvodce: Austrálie je krásná země, ve které můžeme najít jedny z nejkrásnějších pláží na světě. Jak jistě mnoho lidí ví, první osadníci Austrálie byly zločinci odsouzení za tak drobné zločiny, jako byla třeba krádež chleba. Co už ale moc lidí neví, je, že tento zákon byl zaveden neznámým a pravděpodobně přehlíženým ministerským pracovníkem, kterému byla právě zamítnuta dovolená. Sepsal proto zákon, který v podstatě stanovil, že: „každý občan, který ukradne bochník chleba, musí být deportován do Austrálie, kde bude po celý zbytek života nucen surfovat a celkově si užívat nejlepších pláží na světě“.

Výňatek z Harryho průvodce: Japonsko je nádherná země, která prolíná staré tradice s moderním světem. Japonsko je také jedno z mála míst, kde obvyklý čistokrevný hábit nevzbuzuje žádnou zvláštní pozornost. Abyste se dostali do kouzelnické části Tokia, musíte vystoupit na stanici Harajuku a následovat cedule, které Vás nasměrují do svatyně Meiji Jingu. Když dorazíte k Torii (brána ke svatyni), porozhlédněte se u levého sloupu hlavní brány po cestě, která….

Z přikouzlených tribun, které tam předtím nebyly, na něho shlížely stovky tváří. Především ale na opačném konci ohrady byl maďarský trnoocasý drak. Dřepěl na hnízdě s vejci, křídla napůl složená, a valil na něj své žluté, zlovolné oči. Nestvůrný, šupinatý černý ještěr ani na chvíli nepřestal švihat trnitým ocasem, po němž v udusané zemi zůstávaly tři stopy dlouhé rýhy. Vtom davy znovu zaryčely. Harry nevěděl, zda jsou na jeho straně, ale nezáleželo mu na tom. Nastala chvíle pro to, aby udělal, co udělat musel... aby se absolutně soustředil na svoji jedinou šanci, kterou měl...

„Nóó,“ natáhla slovo Doktorka, „asi bychom se měli vrátit do Zeppelinu.“ „Bohužel,“ přitakal Harry a spustil Portál. „Vítejte zpět, příteli,“ usmál se Profesor. „Určitě jste se bavili.“ „Řekněme jen, že mě osvítilo,“ zazubil se Harry. „Bavili jste se všichni?“

Tak vítám vás na nových stránkách :) Mám přenesené všechny články a vaše komentáře z minulého blogu, ale ještě mi chvíli potrvá, než obnovím všechny odkazy, aby vás nehodily zpátky na starý blog. Tak prosím mějte chvilku strpení, snad to nepotrvá víc než pár dní. Ještě jednou děkuji Veruce a Martinovi a jejich úžasnému programu blogcz2WP (© Martin Rybenský 2017), díky kterému jsem nepřišla o všechny vaše komentáře - představte si, celkem jich je 358! Sama jsem nemohla uvěřit, že se jedná o tak velké číslo a jsem jen velmi ráda za vaši nekončící přízeň :) Někteří z vás si možná říkají, proč blog vlastně stěhuji, když jsem byla tři roky neaktivní. No, zaprvé bych nerada přišla o všechny povídky, které jsem na blogu měla (a že jsem při přestěhování našla i poklady, které jsem napsala v 15 letech a absolutně jsem zapomněla, že existují) a zadruhé bych se ráda opět k překládání vrátila. Na moji omluvu, poslední tři roky byly poměrně hektické. Přestala jsem překládat v době, kdy jsem musel...

"Mohl bych na chvilku, pane?" "Pojď dál, Neville," přitakal Harry. "Co pro tebe můžu udělat?" "Nerad se ptám," červenal se Neville. "Ale válka skončila a no… v Bradavicích bude začínat škola …" "Chceš být propuštěn z aktivní služby, abys mohl dokončit školu?" "Doufal jsem v to," souhlasil Neville. "Jestli mě potřebuješ, tak samozřejmě zůstanu, ale…"

"Haló?" zaklepala Amélie Bonesová na dveře jedné z… podivnějších kouzelnických rodin. "Je tu někdo?" "Vy," štěknul na ní Xenofilius, jakmile otevřel dveře. "Do mojí kanceláře, okamžitě." "Co?" Amélii před nimi varovali, proč jim nevěřila? "SEDNOUT!" zrudnul rozčilením Láskorád. "Víte, jak na tom kvůli Vám oddělení je?" "Uhm… ne?" "NE?" hodil před ní na stůl velkou složku. "Za poslední měsíc jste zničila pět aut a stála jste město něco přes padesát milionů dolarů."

"Á, majore Pottere," řekl muž v šedém obleku s úsměvem. "Slyšel jsem, že jste uspěl?" "Ano, přesně tak," přitakal Harry. "Chtěl jste se mnou o něčem mluvit?" "Ujistil jste se o jeho smrti?" "Viděl jsem tělo," řekl Harry. "Jednou se vrátil zpět, ale nemyslím si, že by to zvládl podruhé." "To stačí," odehnal Harryho obavy. "Mám pro Vás zprávu od premiéra."

"Vytáhněte ruce z kalhot a oblíkat, chlapi!" křiknul Smythe. "Máme před sebou velký den, tak vstávejte, vy bastardi." "Jak to, že máte i po tom všem pití tak dobrou náladu, seržant-majore?" zasténal zničeně jeden z mužů. "Jsem nadřazený druh lidské populace," odpověděl klidně Smythe. "Na Vás ostatní neandrtálce byl major tak hodný, že Vám zařídil zásoby lektvaru na kocovinu. Já jsem navrhoval, že bitva s kocovinou otužuje duši a tělo, ale vždyť víte, jaký dobrák náš major je." Muži se zvedli ze země a dobelhali se ke slíbenému lektvaru. "Úkol od majora, McLaine."

Harry strávil ráno procházením různých kouzelnických textů, které při svých cestách našel. Většina z toho nebyla nic moc, ale jeden ho zaujal. Byl to deník, nalezený uvnitř jedné z hrobek z pozdní doby římské. První stránky deníku jej označovaly za kopii kopie staršího dokumentu. "Tak trochu uplakanej hajzlík," prolétl Harry prvních pár stránek. "A taky pěkně namyšlenej." Asi v polovině knížky něco upoutalo jeho pozornost, odložil ji a vyrazil na můstek, kde byli Profesor s Pomocnicí. "Profesore?" vešel Harry do místnosti a rozhlédl se kolem. "Co jsou zač ti lidi?"

Harry se spolu se skupinou vrátil na Zeppelin, kde našel ustaranou Doktorku, jak v ruce žmoulá kus pergamenu. "Stalo se něco?" zeptal se starostlivě Harry. "Unesli Profesora," podala mu Doktorka pergamen. "A požadují, abyste se jim vzdal." "Jak se jim podařilo poslat lístek s výkupným?" zamrkal překvapeně Harry.

Jak jste si jistě všimli (snad), změnila jsem layout blogu, přece jenom ten starý tady byl přes tři roky, což je u mě snad rekord :D Spíš pro archivaci vzhledů, tedy přidávám tento článek. Zároveň to taky znamená, že v této rubrice můžete najít všechny staré vzhledy, ale nečekejte nic světaborného, odborník opravdu nejsem :D Jen tak mezi řečí absolutně zbožňuju ten font s draky, na kterém jsou odkazy. Ten snad od teď budu používat úplně na všechno :D Takhle vzhled vypadá na mém počítači: Ještě u minulého vzhledu jsem asi po roce změnila záhlaví a doteď je mým nejoblíbenějším prvkem celého vzhledu. Původně jsem citát chtěla zpracovat do úplně nového layoutu, ale nakonec jsem ho vložila pod jméno blogu, a doteď toho nelituju. Jedná se o korejský citát, a ti kteří možná někdy zabloudili na moje starší články, než se blog přeměnil na stránky vyloženě o překladech k HP, si možná všimli, že velká část článků se točila kolem mojí lásky ke Koreji, jejím zvykům, hudbě, historii apod. (tak si to...

"Bystrozore Pastorku," nakráčel si to do místnosti Popletal, následovaný svou ropuší asistentkou. "Váš tým je pod první náměstkyní nasazen na utajenou misi mimo naše hranice." "Ano, pane," přikývl Pastorek. "Co se stane, pokud nás zadrží vláda země, do které míříme?" "Politiku laskavě nechte na starost mně," odsekl Popletal. "Dělejte svoji práci, nebo Vás nahradím někým jiným." "Ano… pane," dodal Pastorek bez výrazu. "Můžu se zeptat, co je to za misi… pane?" "Budeme pronásledovat nechvalně známého zločince, pana Blacka," vložila se do rozhovoru Umbridgeová.

"Tetičko Amélie," promluvila Susan potichu. "Můžu se tě na něco zeptat?" "Co se děje, zlatíčko?" "Proč se všichni tak radují?" zašeptala Susan. "Zrovna jsem slyšela, že Harry půjde přes Kouzelnickou Bezdrátovou Novinovou Službu ohlásit jeho pozici s výzvou… té druhé straně." "A?" "A proč se všichni tak radují?" Susan se zlomil hlas a začaly ji po tvářích stékat slzy. "Mohli by zítra všichni umřít, ale přitom se smějou a radují se. Proč… proč se víc nebojí?" "To protože…," odmlčela se Amélie, když uviděla, jak si Harry sjednává ticho. "Počkej chvilku, zlatíčko."

"To je výborný nápad," vložil se do rozhovoru Profesor. "Co kdybych Doktorce ukázal Zeppelin, a potom jí s Pomocnicí můžeme zařídit laboratoř." "Dobře," zamrkal Harry překvapeně. "Nemyslel jsem si, že budete… pokud Vám to moc nevadí." "Ale vůbec ne," usmál se Profesor. "Pojďte se mnou, Doktorko." "Dobře," přikývla žena. "Ačkoliv mě překvapuje, že mě hned takhle vítáte."

Harry se probudil a dezorientovaně se posadil. Po rozhlédnutí po místnosti si vzpomenul, jak se v noci spolu s Profesorem vypotácel z baru. "Asi mi našel pokoj v hotelu," pokrčil Harry rameny a roztáhl závěsy, aby se podíval z okna. "Anebo ne…," dostal ze sebe Harry šokovaně, když uviděl, jak kolem prolétlo letadlo. "Kde to sakra jsem?"

"Zdravím, Pošuku," pozdravil staršího muže Remus. "Nějaký důvod proč jsi tu tak brzy?" "Potřeboval jsem si s tebou o něčem promluvit," přikývl postarší bystrozor. "A nebyl jsem si jistý, jestli bys u toho ocenil společnost." "Co se děje?" zblednul Remus. "Jde o Harryho?" "Ne," zakroutil hlavou Moody. "Jde o muže, co tě kousnul." "Co o něm potřebuješ vědět?" zamračil se Remus. "Moc toho o něm nevím, byl jsem ještě dítě, když se to stalo." "Nic o něm vědět nepotřebuju," usmál se strašidelně Moody. "Je mrtvý."

Ron se opatrně protáhl předními dveřmi domu a potichu se začal plížit skrz dům, přičemž doufal, že si nikdo nevšiml jeho nepřítomnosti. "Říkal jsem si, kdy se vrátíš," ozval se tmavým pokojem hlas jeho otce. "Ahoj, tati." "Mluvils s Harrym?" "Jo," přitakal Ron. "Nemůžete mě z toho vynechat, jsou to mí nejlepší kamarádi."

Když Harry dorazil, už zapadalo slunce. Rozhlédl se kolem a všimnul si, že je na mýtině v tmavém nehostinném lese, načež okamžitě vytáhl svoji příručku, aby se připravil na to, co ho čeká. Transylvánie je nádherná země s bohatou historií. Transylvánie je také plná různých druhů kouzelných tvorů, co berou lidi jako výborný zdroj proteinů. Následuje částečný seznam nebezpečných tvorů a toho, jak je zabít.

"Harry," strčila Hermiona hlavu do dveří. "Jestli máš čas, tak by s tebou ráda mluvila madam Blakeová." "Jasně, pošli ji dál," řekl Harry okamžitě. "Majore." "Madam Blakeová." "Nevadilo by, pokud bych přizvala i slečnu Grangerovou?" "Vůbec ne," odpověděl Harry. "Pokud tedy chceš, Hermiono." "Samozřejmě," usmála se na Harryho Hermiona a sedla si naproti němu. "Co pro Vás můžu udělat, madam Blakeová?" "Chtěla bych Vás poprosit o pomoc při plánování vraždy," řekla vážně.